Roubená kovárna, přenesená na kouřimský skanzen ze Starého Bydžova, náležela k tamní usedlosti č.p. 2, obývané odedávna rodem Laifrů. Datem její stavby je s největší pravděpodobností rok 1787. Pískovcový blok, který byl původně součástí výhně a na němž měl být tento letopočet dle pamětníků vytesán, se však záhadně ztratil těsně před přesunem, či během přesunu kovárny do Kouřimi.
Kovárna s jednoduchým obdélníkovým půdorysem, nízkou kamennou podezdívkou a klínovou šindelovou střechou je sroubena z mohutných dubových trámů, zvaných "trhanice", často používaných v lidovém stavitelství oblasti středního Polabí. Název "trhanice" je odvozen od trhání kmenů pomocí železných klínů, které nahrazovalo při výrobě trámů řezání.

Prostorová dispozice objektu zahrnuje vlastní kovářskou dílnu, přiléhající skládek a krytou zastřešenou podsíň, tvořící předsunutý štít stavby. Podsíň je nesena třemi ozdobně tesanými sloupy.
Kovářská dílna má dva vchody. Hlavní vchod je tvořen dvoukřídlovými dveřmi, ústícími na podsíň, vedlejší je situován v zadní podélné stěně. Obě prostory kovárny nejsou vzájemně propojeny - původní skládek v zadní části je přístupný pouze vchodem provedeným v zadní štítové stěně.
Dílna je vybavena náčiním z 19. a počátku 20. století, získaným převážně ze staré kovárny v Louňovicích pod Blaníkem a z několika dalších kováren na Kolínsku.

Jednu ze dvou posledních celodřevěných kováren na území Čech dnes během folklórních akcí oživuje práce mistrů kovářů a činí ji tak návštěvnicky velmi atraktivním objektem skanzenu.