Pouhá prohlubeň v zemi, obklopená několika starými
stromy, v níž lze spatřit vodu pouze po dlouhotrvajících deštích, nebo v době tání
- to je dnešní vzhled Libušina jezírka, nacházejícího se přímo
v srdci zaniklého slovanského hradiště. Jezírko, jehož dnešní
název "Libušino" či "Libuše" se poprvé připomíná
již r. 1592, je přírodní geologický útvar, napájený kdysi vodou
z puklinového pramene a dešti. Kromě své funkce přirozeného
vodního rezervoáru mělo patrně i mimořádný kultovní význam.
V blízkém okolí byly během archeologických průzkumů, prováděných v padesátých a šedesátých letech dr. Milošem Šollem, nalezeny ty nejpozoruhodnější artefakty, které pomohly historikům precizovat obraz slovanské Kouřimi jako obdivuhodně mocného a bohatého sídla.
Nálezy byly učiněny na knížecím pohřebišti, rozkládajícím se jihovýchodně od jezírka a jsou představovány zejména soubory šperků a oděvních doplňků.
V blízkém okolí byly během archeologických průzkumů, prováděných v padesátých a šedesátých letech dr. Milošem Šollem, nalezeny ty nejpozoruhodnější artefakty, které pomohly historikům precizovat obraz slovanské Kouřimi jako obdivuhodně mocného a bohatého sídla.
Nálezy byly učiněny na knížecím pohřebišti, rozkládajícím se jihovýchodně od jezírka a jsou představovány zejména soubory šperků a oděvních doplňků.
