Geneze městského opevnění, prohlášeného roku 1995 národní kulturní památkou, začíná současně se založením Kouřimi a trvá zhruba do 1. čtvrtiny 16. století. Že kouřimské hradby byly patrně i v raném středověku stavbou výjimečného rozsahu, dokládá první písemná zmínka o Kouřimi datovaná rokem 1261, která dává její opevnění za vzor městům Kolínu a Přelouči.
Hradby byly udržovány a opravovány až do počátku třicetileté války. Poté byly ponechány svému osudu až na nutné opravy městských bran, provedené ještě v 17. století.
Opevnění obepjalo kdysi město dvěma pásy hradebních zdí, oddělených od sebe asi 14 m širokým parkánem. Několik hranolovitých věží střežilo vnitřní starší hradební pás, zatímco pás vnější byl členěn mohutnými zastřešenými půlválcovými a hranolovými baštami, opatřenými hrázděným polopatrem. Tento obranný komplex doplňovaly navíc dva hluboké příkopy a mohutný val před vnější linií opevnění.
Hradby byly udržovány a opravovány až do počátku třicetileté války. Poté byly ponechány svému osudu až na nutné opravy městských bran, provedené ještě v 17. století.
Opevnění obepjalo kdysi město dvěma pásy hradebních zdí, oddělených od sebe asi 14 m širokým parkánem. Několik hranolovitých věží střežilo vnitřní starší hradební pás, zatímco pás vnější byl členěn mohutnými zastřešenými půlválcovými a hranolovými baštami, opatřenými hrázděným polopatrem. Tento obranný komplex doplňovaly navíc dva hluboké příkopy a mohutný val před vnější linií opevnění.
Ze čtyř pevných bran, jimiž byly hradby prolomeny, se dodnes dochovala pouze brána Pražská.
Nejlépe zachovaným úsekem vlastních hradeb je rozsáhlý fragment vnějšího hradebního pásu, jehož délka činí 1250 m a který patří k nejlépe zachovaným městským opevněním v Čechách. Pozoruhodná je zejména jeho souvislá severozápadní část s impozantním hradebním příkopem a valem, podél níž nyní právě procházíme.
Nejlépe zachovaným úsekem vlastních hradeb je rozsáhlý fragment vnějšího hradebního pásu, jehož délka činí 1250 m a který patří k nejlépe zachovaným městským opevněním v Čechách. Pozoruhodná je zejména jeho souvislá severozápadní část s impozantním hradebním příkopem a valem, podél níž nyní právě procházíme.
Kvádry v hradební zdi, výrazně vystupující z okolního kamene, jsou poslední památkou na již zmiňované cisterciácké probošství sv. Martina, které stálo od 13. století těsně za tímto úsekem hradeb a které zaniklo roku 1421 poté, co bylo vypleněno a následně vypáleno husity. Ruiny nešťastného probošství pak byly postupně rozebírány a používány jako stavební materiál.
